Text na míru

Červené tlačítko. Nový internetový projekt, který právě "hýbe" internetem. Má chránit děti před nevhodným obsahem. Diskutuje se o tom, že jsou problémy s jeho instalací a funguje jen v prohlížeči Internet Explorer. Nechme však technické záležitosti stranou a podívejme se na reklamní aspekty projektu.

Pro bezpečnější internet

Říká se, že cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. Projekt Červené tlačítko skutečně přichází s hezkou základní myšlenkou: udělat z internetu bezpečnější místo pro děti. Než se nadechnu k pokračování, které už nebude hýřit zrovna superlativy, tak musím říci, že vymyslet takový funkční projekt by bylo skutečně chvályhodné a podobným snahám se nedivím. S Červeným tlačítkem se však výše zmíněný bohulibý záměr podle mého názoru nepodaří. Proč?

V osidlech mediální kampaně

Podobné projekty mají velkou výhodu v tom, že pokud šíří nějakou na první pohled společensky přínosnou myšlenku, snáze získávají podporu ze strany různých médií. V případě Červeného tlačítka se prakticky současně rozeběhly kampaně dvě. Jedna pozitivní - zamýšlená, která vyzdvihuje myšlenku ochrany dětí. A s ní se ruku v ruce zvedla poměrně spontánní vlna negativních ohlasů, která poukazuje na kontroverzi nápadu i jeho nedokonalou technickou realizaci. Z pohledu kampaně jako takové by to mohl být sen mnoha propagátorů, ale co se stane, až tato první mediální bublina splaskne. Dosáhne projekt svého?

Vzhůru do školních lavic

Autoři projektu se chystají Červené tlačítko nainstalovat do prohlížečů na školách. Tímto krokem i v rámci komentářů ke kampani ukazují, že jejich cílovou skupinou jsou školní děti a mládež. Zdánlivě je vše v pořádku, vždyť určili jako cílovou skupiny ty, které má celý projekt chránit. Princip je jednoduchý. Až se budou děti cítit na nějakých stránkách stísněně, naleznou zde ohrožující obsah, mají stisknout červené tlačítko.

Ano, takto by projekt fungoval, kdybychom žili v dokonalém světě, ale tam by byl takovýto projekt patrně zbytečný. Tvůrci zapomínají, jak se ve skutečnosti tato cílová skupina chová. Nelze od dětí očekávat, že budou na sebe podobnou odpovědnost přebírat. Ostatně ono to podle mě bude s obtížemi fungovat i ve světě dospělých. Regulace jednotlivé zúčastněné v několika případech bude, v několika nebude zajímat, nebo ji také využijí úplně jinak, než by tvůrci čekali.

Lesk a bída kampaně

Poslední nadějí projektu je tedy aspoň trochu srozumitelná reklamní kampaň. Nedokážu odhadnout, zda není připravena nějaká strategie, která se teprve realizovat začne, ale z toho, co zatím vidím, o účinnosti této kampaně přesvědčena nejsem. Doprovodnou mediální kampaň jsem již výše zmínila, proto se podíváme na zoubek také k jednomu z propagačních videí projektu Bezpečnější internet.

Plus si zaslouží panáček v podobě počítačové myši, protože figurky bývají ideální demonstrační pomocník. Rozeslání citlivých údajů po internetu se dá také z kampaně odvodit. Poselství kampaně však má vyjádřit věta: Víš, co posíláš? Mysli! Upřímně řečeno se už ani nedivím, že ten panáček zrudnul, když kdosi v té větě zapomněl oddělit dvě věty čárkou. Proto jsem si říkala, na co asi mysleli tvůrci? V jediném kratičkém souvětí, v kampani určené podle všeho také školám, je chyba. A pokud někdo chce operovat s případy, kdy je možné čárku nenapsat, i když jsou ve větě (respektive v souvětí) použita dvě plnovýznamová slovesa, ať si dobře prostuduje následující pravidla (viz Internetová jazyková příručka ÚJČ).

Kdo mě nemá rád, ať klikne

Mám-li být upřímná, nezávidím operátorům, kterým budou chodit upozornění na údajně "škodlivé stránky". Dokážu si docela dobře představit, jak to bude v celé řadě případů vypadat. Blíží se volby, a tak v rámci předvolebního "boje" budou červeným tlačítkem nahlašovány stránky politických rivalů, děti jim zase mohou posílat odkazy na stránky spolužáků, se kterými se právě pohádali, anebo si tímto způsobem může navzájem vybíjet svou frustraci konkurence všeho druhu.

Reálné hrozby? Ano, jsou, ale...

Opravte mě, pokud se mýlím, ale hlavní nebezpečí ve skutečnosti dětem více hrozí na sociálních sítích typu Facebook.com, Libimseti.cz nebo Lide.cz, kde právě různým pochybným známým předávají své citlivé údaje. A tak - kromě nahlášení několika profilů - podobné stránky jako takové těžko přestanou existovat. Proto mi větší smysl dává v tomto směru například známá interní kampaň portálu Seznam.cz: Seznam se bezpečně.

Troufnu-li si vyslovit svou prognózu, pak je to jedna z kampaní s hezkým záměrem, která však vyšumí v okamžiku, kdy o ni média přestanou mít zájem. Ještě chvíli bude doznívat na povinně zúčastněných školách a nakonec na ni zůstane jen mlhavá vzpomínka.

Stránky projektu: http://cervene-tlacitko.saferinternet.cz/