Text na míru

Rozhodne-li se copywriter psát blog, který umístí na stránky s nabídkou služeb, může tímto krokem získat i ztratit. V čem já osobně vidím pozitiva a negativa tohoto kroku? Co je úskalím profesních a firemních blogů?

Čas utíká, kvapí, letí

Prvním nepřítelem blogujícího copywritera je čas. Jestliže jde z projektu do projektu, tak skutečně platí, že kovářova kobyla chodí bosa. Na vlastní texty příliš času nezbývá. A tak blog často strádá na úbytě. Pro znalého klienta to může být i pozitivní signál, copywriter se nenudí natolik, aby své nápady realizoval jen v podobě nekončící série článků. Proč tedy vůbec píšu tento blog? Upřímně? Může mi pomoci. Lépe mě poznáte a pochopíte, jak vnímám svět. A ano, když zafunguje tak, jak má, podpoří vaši důvěru a vy mi nabídnete svou zakázku.

Muka upřímnosti

Klasický blog snese i větší než malou dávku upřímnosti. U oficiálnějšího blogu (a to se týká obecně všech blogů profesních a firemních) je hledání hranice, kam až jít, tancem nad propastí. Jednoduše víte, že váhající klient využije texty na blogu k zamyšlení, zda je s copywriterem na jedné vlně, a to nakonec definitivně vychýlí jazýček vah plusů a mínusů. Cením si upřímnosti, ale je mi jasné, že každý řádek textu, který napíši, mě může rázem katapultovat vzhůru, nebo pode mnou rozevřít nedozírné hlubiny.

Texty osobní? Odborné? Kritické? Propagační?

U kolegů vídám často texty zaměřené odbornějším směrem. Konkretizované zkušenosti. Praktické ukázky. Kritiku konkurenčních propagačních materiálů. To je jedna cesta. Viděla jsem také blog, který byl veden v duchu literárně pojatých propagačních textů. I to stojí za úvahu. A konečně se najdou tací, kdo se raději dělí o své osobní zkušenosti, každodenní radosti a strasti. Vedou blog směrem, pod jakým si ho původně představuje řada z nás. I téhle variantě říkám ano. Mně osobně se nejvíce zamlouvá zlatá střední cesta, takže se nebráním žádnému z těchto směrů. Jen čas a budoucnost ukáže, jaké texty výše popsaných typů tu převáží.

Dokonalá uvolněnost

Nehoním se za chimérou dokonalosti, vím, že občas udělám chybu. Mám-li štěstí, včas ji ještě stihnu opravit, protože obvykle jde o přehlédnutí, a nikoli o neznalost. V okamžiku, kdy chybu objeví někdo jiný, nebo je již odeslána, uznám ji. Pro blog však vidím jako nejlepší cestu jinou dokonalost – dokonalou uvolněnost. S přiměřeně nepřiměřenou dávkou tolerance.

-mv-

Foto: sxc.hu